Báje podle řecké mytologie


Obtočnová souhvězdí
Velký vůz – Velká medvědice
Řekové vysvětlovali vznik souhvězdí takto: Arkádská princezna Kallistó vzbudila svou krásou žárlivost Héry, manželky nejvyššího boha Dia. Proto ji rozhněvaná bohyně proměnila v medvěda a vyhnala do lesů. Marně ji Kallistó prosila, aby jí ponechala lidskou podobu, Héra byla neoblomná. A tak bývalá princezna bloudila po lesích a bála se divoké zvěře, neboť zapomínala, že je sama divokým zvířetem. Záhy však poznala i strach z lovců a jejich psů. Jednou zahlédla mezi pronásledovateli svého syna Arkase. Přiblížila se k němu a chtěla ho obejmout. Arkas v obraně namířil na matku kopí. V posledním okamžiku zasáhl Zeus, a aby zabránil zlému činu, proměnil i syna ve zvíře - v malého medvěda. Protože však měl oba rád, umístil je na obloze.
Malý vůz – Malá medvědice
Jsou to ti medvědi, kteří se prý starali o malého Dia, když se skrýval na Krétě před svým otcem Chronosem (Časem). Chronos vládl na Olympu a přinášel záhubu všemu živému. Požíral i své vlastní děti. Jeho žena Rheia v obavě, že i nově narozený syn Zeus zajde stejně, odložila novorozeně do jeskyně na ostrově, kde je svěřila péči obou medvědů. Zeus je pak učinil z vděčnosti nesmrtelnými tím, že je umístil na obloze.
Kasiopeja
Kasiopea byla velmi hezká. Vychloubala se, že je ještě krásnější než vodní nymfy Néreidy. To dopálilo boha moře Poseidona, protože jeho manželka byla také Néreida. Na její radu poslal mořskou obludu, aby Cefeovo království zpustošila. Když chtěli svou říši zachránit, museli nešťastní rodiče podle rady věštírny dát princeznu Andromedu přikovat ke skalnímu útesu nad mořem jako kořist obludy. Ale Andromedu vysvobodil Perseus, a okouzlen její krásou, oženil se s ní.
Kasiopea bývala nazývána "hvězdná etiopská královna", protože se po smrti dostala mezi hvězdy. Avšak její nepřítelkyně Néreidy dosáhly aspoň toho, že byla umístěna blízko pólu, takže musela každou noc trávit polovinu času hlavou dolů, aby se naučila skromnosti a zbavila se vychloubavosti.
Cefeus
Cefeus byl podle pověsti etiopský král, manžel krásné Kasiopei. Jejich dcera Andromeda byla vysvobozena Perseem ze spárů mořské obludy. Vše skončilo dobře, to je svatbou Persea a Andromedy. Cefeus s Kasiopeou a Andromeda s Perseem se dostali na podzimní oblohu. Uprostřed královské rodiny je královna Kasiopea a ostatní členové jsou kolem ní. Cefeus sám nebyl v pověstech příliš důležitý, a proto ani jeho souhvězdí není nijak nápadné.
Drak
Hrdina Hérakles (jinak Herkules) musel vykonat dvanáct namáhavých a nesnadných prací pro krále Erystea, mezi jiným též přinést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Hesperidky byly dcery Atlanta, jednoho z Titanů, kteří bojovali proti bohům. Atlas byl za trest odsouzen k tomu, aby na věky nesl na svých ramenoe nebeskou klenbu. Ještě než k němu Hérakles došel, musel přemoci draka, který hlídal přístup do zahrady. Potom přemluvil Atlanta, který o vzácném stromu věděl, aby mu jablka přinesl. Musel však za něj podržet na chvíli nebeskou klenbu. Potíže nastaly, když Atlas jablka přinesl, ale nechtěl od Hérakla převzít klenbu zas na svá ramena. Nakonec se přece jen dohodli a Héraklovi se podařilo úkol splnit. V souhvězdí je znázorněn, jak klečí a odevzdává zlatá jablka bohyni Héře; byl to její svatební dar. Za věrnou službu u brány do zahrady Hesperidek byl drak přenesen na oblohu.
Jarní souhvězdí
Rak
Toto souhvězdí prý připomíná velkého kraba, který pomáhal Hydře v boji proti Héraklovi. Jedním z hrdinských činů Hérakla bylo utkání s devítihlavou Hydrou, která žila v bažinách u města Lerny a pustošila okolí. Hydra měla v zápase pomocníka v obrovském krabovi s ostrými klepety. Když se krab zakousl Héraklovi do nohy, střelil po něm Héraklův pomocník pastýř Ioláos šípem a dobře mířenou ranou kraba usmrtil. Hydra se po něm ohlédla a v tom okamžiku jí Ioláos upálil hlavu hořícím stromem. Zatímco useknuté hlavy okamžitě zas narůstaly, upálená hlava narůst nemohla. A tak krab, který chtěl Hydře pomoci, způsobil vlastně její záhubu. Přesto však jej bohyně Héra přenesla na oblohu, protože nadržovala všem Héraklovým nepřátelům.
Staří Chaldejci nazývali toto souhvězdí Bránou lidí. Tudy prý duše sestupují na Zem, aby přijaly lidské tělo. Indiáni na Yukatánu zas věřili, že octne-li se Slunce v tomto souhvězdí, sestupuje v podobě ohnivého ptáka k Zemi a přijímá oběti na oltáři.
Lev
Vyhlášená delfskávěštkyněPýthie poradila kdysi hrdinovi Héraklovi, aby vstoupil do služeb mykénského krále. Mykény jsou starobylé město na Peloponésu; dodnes jsou tam zachovány zdi královského hradu. Hérakles uposlechl a odešel do Mykén. Tam dostal několik obtížných úkolů. Nejdříve měl zabít lva, který žil v blízkých horách. Lev byl neobyčejně velký a sužoval celý kraj. Hérakles jej našel v jedné jeskyni a omráčil ho mohutným kyjem. Pak ho zardousil a odnesl králi do Mykén. Král se velmi poděsil, jednak z obrovského lva, jednak z Héraklovi síly. Proto jej vyslal za novým úkolem. Hrdina měl zabít devítihlavou Hydru. Král totiž doufal, že Hydra Hérakla zahubí. Ale Hérakles i tento úkol splnil se zdarem. Pro svou velkou statečnost se stal záhy proslulým a nesmrtelným. Byl přijat mezi bohy na Olymp a dostal se i na oblohu (souhvězdí Herkula). S ním se tam na památku jeho hrdinských činů objevily i jeho oběti: Lev, Hydra a Rak.
Panna
V době zlatého věku na Zemi člověk ještě neznal zákony a sám od sebe ctil právo a věrnost. Tehdy sestoupila mezi lidi bohyně spravedlnosti a pořádku Astraia, dcera Diova. Učila lidi znát řád, spravedlnost a právo. Tehdy prý bylo na Zemi dobře. Potom se však lidé stávali sobeckými, mysleli jen na své osobní zájmy, vymýšleli zbraně, kterými zabíjeli své bližní, a olupovali nevinné. Země byla zbrocena krví a bohové ji opustili. Poslední zůstala Astraia v naději, že se jí ještě podaří odvrátit Diův hněv a zkázu lidstva. Nakonec však i ona Zemi opustila a odebrala se opět mezi ostatní bohy. Je nyní mezi hvězdami, kde se stala souhvězdím Panny.
Pastýř
Podle dávné pověsti byl kterýsi chudý pastýř oloupen bratry o své stádečko volů. Toulal se pak jako žebrák světem. Všude na svých toulkách viděl, jak musí rolníci těžce pracovat, aby získali potravu pro sebe a své rodiny. Přemýšlel, jak by jim pomohl, až se mu podařilo vyrobit první pluh tažený zvířaty. Přenesl tak tíhu práce na silné voly zapřažené do pluhu a zbavil tím lidi odvěké dřiny. Za to, že lidem pomohl, zvěčnil Zeus prostého poháněče volů na obloze jako souhvězdí Honáka.
Severní koruna
Severní koruna byla původně čelenka nebo královská korunka Ariadny, dcery krétského krále Mínóa. Král Mínós dal kdysi zbudovat v hlavním městě Kréty zvláštní stavbu, bludiště (labyrint), pro svého nevlastního syna Mínótaura, kterého chtěl ukrýt před světem. Mínótauros měl totiž lidské tělo a hlavu býka. Tomuto netvoru byli občas předhazováni za oběť chlapci a dívky z Atén. Mezi obětovanými chlapci měl být jednou i syn aténského krále, statečný Théseus. Poněvadž se zalíbil princezně Ariadně, dostal od ní klubko nití, aby v labyrintu nezabloudil, a meč, kterým měl Mínótaura zabít. Díky těmto darům se podařilo Théseovi obludu zdolat a i s Ariadnou uprchnout před hněvem krále na ostrov Naxos. Tam však Ariadnu zanechal a odplul do Atén sám. Ariadnu si pak vzal za ženu bůh Dionýsos a daroval ji překrásnou čelenku, aby ji potěšil v jejím stesku po Théseovi. Po Ariadnině smrti vyhodil Dionýsos její čelenku na oblohu, aby ji už žádná žena nemohla nosit. Drahokamy se proměnily ve hvězdy a září na obloze jako souhvězdí Severní koruny.
Honící psy
Toto souhvězdí zaujímá nenápadnou oblast pod ojí Velkého vozu (čili pod ohonem Velké medvědice). Bývá znázorňováno jako dva psi, kteří honí oba medvědy kolem pólu. Vede je na vodítku Honák.
Vlasy Bereniky
Krasavice Berenika byla egyptská královna. Když její manžel král Ptolemaios byl na nebezpečné válečné výpravě proti Asyřanům, slíbila Berenika bohyni Venuši darem své krásné vlasy, vrátí-li se manžel z boje živ a zdráv. Když se král z boje šťastně vrátil, dostála Berenika svému slovu a obětovala nádherné kadeře ve Venušině Chrámu. Druhého dne se královniny vlasy z chrámu ztratily. Strážcové chrámu měli být přísně potrestáni za nedbalou službu. Zachránil je však královský astronom, Řek Konon z ostrova Samu. Konon ukázal rozhněvanému králi ztracené kadeře na obloze. Prý sama Venuše je umístila mezi hvězdy. Polichocený král i královna tomu uvěřily a chrámovým strážcům jejich nedbalost prominuli. Ale astronomům přibylo na obloze další souhvězdí - Vlasy Bereniky.
Hydra
Hydra je dalším svědkem Héraklovy statečnosti. Když zbavil okolí Mykén nemejského lvy, dostal od mykénského vladaře další úkol: pomoci městu Lerně na severovýchodním Peloponésu od obrovské obludy. Nestvůra, která město už dlouho sužovala, žila v nedalekých bažinách. Měla tělo obrovského hada a devět hlav, z nichž prostřední byla nesrtelná.
Héraklés se vypravil na netvora se statečným Ioláem. Hydře však pomáhal obrovský krab. Místo každé hlavy, kterou Hérakles svým kyjem srazil, nerostly hned hlavy dvě. Proto je Ioláos upaloval hořícími kůly. Tu prostřední, nesmrtelnou, zavalil Hérakles ještě obrovským balvanem. Tak Hydru konečně zahubili. V její žluči si pak oba vítězové namočili šípy, jimiž zasazovali smrtelné rány.
Kompas
Každá pořádná loď musí být vybavena kompasem. Je proto logické, že nově utvořené souhvězdí Kompas najdeme v těsné blízkosti Lodi Argo, z jejíhož stožáru kdysi abbé Lacaille toto nové souhvězdí vytvořil. Brzy upadlo v zapomenutí, až je znovu zavedl astronom Gould v roce 1879. Na jih od Kompasu jsou Plachty, na západ Lodní záď.
Havran
Podle řecké báje poslal bůh Slunce Apollón havrana, aby mu donesl pohár vody určené jako oběť Diovi. Havran se cestou usadil na fíkovníku, aby si odpočinul. Dostal chuť na fíky, a protože ještě nebyly zralé, čekal, až dozrají. Po dlouhé době se vrátil k Apollónovi a vymlouval se, že mu Hydra nedovolila vodu nabrat. Apollón však havranovu lež prohlédl a potrestal ho. Musí teď stát před pohárem čisté vody, ale nesmí se napít. Hydra pohár hlídá. A tak jsou všichni tři, Havran, Pohár i Hydra, vedle sebe na obloze.
Pohár
V tomto poháru měl havran přinést vodu Apollónovi, ale nepřinesl nic. Pohár je i na obloze nakloněn k Havranovi, aby mu připomínal jeho nedbalost.
Letní souhvězdí
Labuť
Báje vypráví, že v labuť se proměňoval vládce Olympu, mocný Zeus, když se chtěl podívat mezi lidi. V této podobě navštívil i spartskou královnu Lédu, která ho zaujala svou krásou. Aby se k ní mohl přiblížit, dal se pronásledovat obrovským orlem, před kterým ho královna zachránila. Léda se stala matkou krásné Heleny, pro kterou vypukla trojská válka.
Lyra
Staří Řekové si vážili nejen hrdinů a siláků, ale dovedli ocenit i opravdové umělce. A umělcem byl v oněch bájných dobách pěvec Orfeus, který hrál na nástroj darovaný mu samými bohy, na lyru. Hrál tak nádherně, že utišil i dravou zvěř a pohnul skálami. Svým uměním obměkčil dokonce i vládce samého podsvětí. Nedokázal však zažehnat zpěvem hněv opilých bakchantek, které ho rozsápaly jen proto, že se po smrti své manželky stranil každé společnosti. Jeho kouzelnou lyru pohodily bakchantky do řeky, ale Múzy (ochránkyně umění) si vyprosily, aby byla na věčné časy přenesena na oblohu jako jedno ze souhvězdí.
Orel
Když bohové na posvátném Olympu popíjeli nektar, roznášela prý jim plné poháry Hébé, dcera Dia a Héry. Jednou však při tom zakopla a upadla. Rozhněvaný pán bohů i lidí ji za trest funkce zbavil. Později se Hébé stala slavnou tím, že se provdala za hrdinu Hérakla. Na její místo byl pak dosazen trojský chlapec Ganymédés, kterého Zeus v přestrojení za orla odnesl na Olymp. Obrazotvornost řeků spatřovala s Ganymédem ve skupině letních hvězd, kterou už před nimi Mezopotámci nazývali Orlem.
Delfín
Cvičení delfíni, kteří vozí na hřbetě lidi, nejsou žádnou novinkou. Už antický básník a pěvec Arión plul mořem na zádech delfína. Byl totiž kdysi na cestě ze Sicílie do Korintu vydírán námořníky. Věděli, že vydělal svou hrou spoustu peněz, a proto je na něm vymáhali. Zároveň se však rozhodli Arióna zabít, protože se báli prozrazení. Arión si vymínil, že ho nechají ještě naposledy zahrát na lyru a zazpívat. Lupiči mu to dovolili, ale když ho potom vrhli do moře, Arión neutonul. Jeho hra totiž přilákala hejno delfínů, z nichž jeden vzal pěvce na hřbet a doplul s ním do přístavu. Za to, že zachránil život velkému umělci, byl delfín zvěčněn na obloze.
Šíp
Maličké souhvězdí Šíp se dostalo na oblohu za velký čin. Tímto šípem se prý kdysi podařilo Apollónovi vyhubit národ Kyklopů, jednookých obrů, kteří po staletí pustošili zemi a škodili lidem. Údajně sídlili na Sicílii, ale protože neznali zákony pohostinství a neuznávali  žádné bohy, dávali svou nevzdělaností a surovostí lidem jen špatný příklad. Proto museli zasáhnout bohové a odstranit Kyklopy z povrchu zemského.
Jiná legenda připisuje toto souhvězdí šípu namočenému ve žluči Hydry, jímž hrdina Hérakles zvítězil nad rozličnými nestvůrami. Mezi jinými např. tímto šípem zasáhl supa, který vyklovával Prométheovi játra. Prométheus totiž přinesl lidem na Zemi oheň, což považoval Zeus za těžký přestupek a dal ho za to přikovat řetězy ke skále, kde byl vydán napospas supům.
Herkules
Herkules byl syn vládce bohů i lidí Dia a krásné pozemšťanky. Od svého otce dostal do vínku sílu a slávu. Ale Diova manželka Héra ho od narození pronásledovala. Poslala na novorozeně dva hady, aby Hérakla zardousili. Ale Hérakles byl už jako dítě velmi silný a hady zabil. Když vyrostl, ztrpčila mu Héra život zase tím, že ho donutila sloužit mykénskému králi, který mu ukládal nad pomyšlení těžké práce. Bylo jich celkem dvanáct. Mimo jiné musel Hérakles zabít různé nestvůry, dodat králi stáda dobytka hlídaná obry atd. Nejznámějším úkolem Héraklovým byl úklid Augiášova chléva, do něhož prostě zavedl řeku, aby chlév vyčistila. Pak musel přinést Héře zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. I to Héraklés zdárně vykonal, ale Héra už s ním měla další plány. Poslala ho na tři roky do otroctví, kde silák a hrdina Herkules musel pracovat a oblékat se jako žena. Po uplynutí této doby se opět vrátil ke svému obvyklému způsobu života, bojoval proti různým nepřátelům a vykonal mnoho dobrých skutků. Nakonec se s ním bohyně Héra smířila, a dala mu dokonce svou dceru Hébé za manželku. Zeus ho učinil nesmrtelným a vykázal mu místo na obloze nedaleko Hydry, kterou kdysi také přemohl.
Váhy
Jedním z mála souhvězdí, které místo hrdinských činů dokumentují technické zaměření starých národů, jsou Váhy. Jsou symbolem podzimní rovnodennosti a udávaly starověkým rolníkům čas, kdy bylo třeba zasít ozimy. Nejen Řekové a Římané, ale též Indové, Číňané i dávní Egypťané viděli v tomto seskupení hvězd přístroj, který byl pro živit velmi důležitý.
Štír
Seskupení hvězd mezi Střelcem a Váhami připomíná štíra připraveného k bodnutí. Proto už dávné národy nazývaly toto souhvězdí Štírem. Vychází, když Orion zapadá. Štír je úhlavní nepřítel lovce Oriona. Vypráví se, že sama bohyně Héra vypustila kdysi z podzemí obrovského štíra, aby bodl a usmrtil Oriona. Měla pro to vážný důvod. Orion byl totiž velmi zdatný lovec a zdálo se, že svými šípy vyhubí všechnu zvěř. Héra pak z vděčnosti za vykonanou službu přenesla štíra na oblohu. Ale není tam v přílišném bezpečí. Uhýbá před Střelcem, který napíná svůj luk a míří přímo Štíru na srdce.
Na své dráze po obloze zůstává Slunce poměrně krátce ve znamení Štíra, jako by se ho bálo. Stará báje to vysvětluje tím, že štír prý kdysi vyděsil spřežení táhnoucí po obloze sluneční vůz. Koně se splašili a létali po obloze nahoru a dolů. Obrovským žárem, vycházejícím z ohnivého vozu, vzplála Země a měnila se v poušť. Aby zachránil Zemi před úplnou zkázou, srazil Zeus bleskem vozataje Faethona do řeky Eridanu. Dodnes mají někteří obyvatelé Země černou pleť. Jsou potomky těch, jimž kdysi dávno sežehl kůži sluneční vůz.
Střelec
Kromě krásných bohyň a udatných hrdinů se v řecké mytologii vyskytovaly také různé zrůdy a netvoři. Mezi ně patřili i Kentaurové, napůl lidé a napůl koně, kteří až na malé výjimky žili jako barbaři. Jen několik málo jich bylo nakloněno lidem. A z těch jeden vychovával mladého lékaře Aeskulapa. Jiný Kentaur, chráněnec Múz, vynalezl lukostřelbu a za své zásluhy byl zařazen mezi souhvězdí jako Střelec.
Kozoroh
Bohem lesů, polí, stád a pastýřů byl v Řecku Pan (v Římě Faun). Protože svým vzhledem naháněl lidem strach, chodil raději sám po lesích, horách a údolích a povyrážel se hrou na píšťalu. Měl rád hudbu i tanec a hrál za jasných nocí nymfám do tance. Pan byl často malován, bylo o něm napsáno mnoho básní, složeno mnoho hudebních skladeb, jaho bradatou a rohatou hlavu vytesávali sochaři do mramoru. Pan byl symbolem klidné pohody, a přece se ho lidé báli. Octne-li se někdo v noci v lese nebo na osamělém místě, podléhá často bezdůvodnému strachu, kterému se dodnes říká strach panický. Je to prý strach, kterým zaháněl Pan nevítané návštěvníky z lesa.
Na sterých hvězdných mapách býval Pan znázorňován jako kozoroh s rybím ocasem. Tuto podobu prý na sebe brával v dávných dobách, když prchal po souši i po vodě před svým nepřítelem obrem Tyfónem. Protože kozoroh velmi dobře skáče po skalách, dostal se až na oblohu jako symbol stoupajícího Slunce - návratu delších dnů a předzvěstí jara.
Štít
Toto malé souhvězdí bylo pojmenováno až v 17. století. Je tedy velmi mladé a nevztahuje se k němu žádná báje. Bylo nazváno jménem polského krále Jana Sobieského, který ochránil Evropu před vpádem Turků. Ochránil před nimi obleženou Vídeň v roce 1683. Po sedmi letech od této události nazval astronom Hevelius nově stanovené souhvězdí Štítem Sobieského na oslavu králova činu. Kříž, který měl král vtepaný na svém válečném štítě a který symbolizoval jeho poslání, můžeme nalézt v souhvězdí také. Čtyři hvězdy na okraji štítu představují čtyři královy syny.
Hadonoš+Had
Hadonoš je na obloze znázorňován jako silný muž držící velkého hada. Jeho vlastní jméno však bylo Aesculapus. Byl to syn Apollónův a stal se věhlasným lékařem. V mládí byl svěřen do výchovy neobyčejně moudrému a vzdělanému Chironovi - Kentaurovi (půl člověka a půl koně), který ho pak naučil léčit všechny nemoci a hojit všechna zranění, ba dokonce i křísit mrtvé. Protože by tím byl býval porušen řád světa, bohové se na Aeskulapa rozhněvali. Zejména Hádes, bůh podsvětí, se bál, že bude mít zanedlouho podsvětí prázdné, a proto prosil Dia, aby Aeskulapa raději odstranil. Mocný Zeus přenesl tedy lékaře na oblohu. Had, který Aeskulapovi pomáhal hledat léčivé byliny, se dostal na oblohu s ním. Je dnes ve znaku lékařů a lékárníků jako symbol opatrnosti a moudrosti.
Podzimní souhvězdí
Pegas
Vznik tohoto souhvězdí vysvětluje báje zrozená v šeru dávných věků a nesčíselněkrát předávaná z generace na generaci. Když Perseus usekl hlavu Meduse, řinula se z otevřené rány krev do moře a na tom místě vznikl na příkaz boha vod Poseidona sněhobílý kůň Pegas. Po svém zrození odletěl Pegas na horu Helikon u Korintského zálivu, kde sídlily ochránkyně umění Múzy. Dodnes se o Pegasovi mluví v souvislosti s uměním, zejména básnickým. Poseidón dal Pegasa později hrdinovi Bellerofónovi, který s ním vykonal nejeden hrdinský čin. Když však Bellerofón přemohl obludu Chiméru, zpychl nad svou statečností a chtěl se dostat na Pegasovi až na Olymp mezi bohy. Rozhněvaný pán Olympu - Zeus - poslal na Pegasa ovády. Pobodaný Pegas se splašil a jezdce shodil. Bellerofónův osud potvrzuje starou moudrost, že pýcha předchází pád. Pegas však pokračoval dál a dostal se až na oblohu.
Název bájného koně pochází od Féničanů.
Andromeda
Královna Kasiopea, matka Andromedy, se vychloubala, že se svou krásou vyrovná mořským nymfám Néreidám. To rozhněvalo boha moře Poseidóna tak, že se rozhodl potrestat celou etiopskou zemi. Poslal k jejím břehům mořskou obludu, která ničila vše živé. Král Cefeus se obrátil o radu do věštírny. Dostal však zdrcující věštbu; měl obětovat svou dceru Andromedu. S těžkým srdcem dal král přikovat nevinnou dívku na skalnatý útes a s hrůzou čekal, co se stane.
Právě v tu dobu se vracel tudy hrdina Perseus s useknutou hlavou Medusy. Spatřil bledou připoutanou Andromedu a zvěděl od ní, jaký hrozný osud ji čeká. Jejím rodičům, kteří stáli opodál a hořce plakali, řekl: "Na slzy je dost času. Teď mysleme na záchranu! Jako syn Diův a vítěz nad Medusou chci se utkat i s touto nestvůrou. Jestliže však zvítězím, požádám Andromedu za ženu." Král a královna ochotně souhlasili a slíbili i královské věno. Perseus v lítém boji obludu zabil, dobro zvítězilo a Cefeus s Kasiopeou vystrojili nádhernou svatbu.
Vodnář
Na starých babylónských kamenech byl Vodnář zobrazován jako klečící muž, který vylévá vodu z vědra na rameni. V Egyptě byl symbolem nilských záplav a období dešťů.
V řeckém bájesloví představoval Vodnář boha Dia, který lije proudy vody na zem. Aby tak potrestal hříšné lidstvo. Lidé prý bývali nejdříve velmi dobří a šťastní (zlatý věk) a na zemi bylo věčné jaro. Potom přišel stříbrný věk, kdy Zeus rozdělil rok na čtyři období a lidé museli snášet střídání horka a zimy. Pak nastal věk bronzový a naposled nejhorší ze všech, železný. Lidé byli tehdy velmi zlí a sobečtí, pravda a ctnost téměř vymizely. Tehdy se Zeus rozhněval a vylil na zem obrovské množství vody, v níž všichni lidé utonuli. Jen na vrcholku hory Parnasu, který byl jediným kouskem pevné půdy, se zachránil Prométheův syn Deukalión s manželkou Pyrrhou, lidé spravedliví, skromní a dobří. Ti pak založili nový lidský rod.
Ryby
Kdysi dávno se procházela Afrodita (totožná s římskou bohyní Venuší) se svým synem Erótem po břehu řeky Eufratu. Náhle se před nimi objevil obr Tyfón. Nebyl to však jen tak obyčejný obr. Měl sto hlav dračí, psí i lidské podoby a ničil vše, nač přišel. Vyděšená Afrodita skočila i s Erótem před obrem do řeky a proměnila se tam v rybu, stejně jako její syn. Tyfóna později přemohl Zeus, ale ne úplně. Zchromil ho bleskem a uvěznil pod horou Etnou na Sicílii. Obr se tam občas bouří, lomcuje svým vězením, chrlí oheň a svými žhavými slinami (lávou) ničí život kolem sebe.
Na památku toho, jak chytře unikla Afrodita nebezpečí, byly obě ryby přeneseny na oblohu poblíž Velryby, Delfína a Jižní ryby. Souhvězdí se sice zprvu říkalo Venuše a Cupido (Afrodita a Erós), ale protože staří Babylóňané, Asyřané a Peršané viděli na obloze podobu dvou ryb, ujal se název Ryby, a ten platí dodnes.
Beran
Souhvězdí Berana má dávnou historii. Thébský král Athamas měl dvě děti. Jejich macecha je však neměla ráda a špatně s nimi nakládala. Když se to dověděl posel bohů Hermes, poslal obě děti do království Kolchidy, což byla země na východním břehu Černého moře. Hermes dal dětem na cestu berana se zlatým rounem, který uměl rychle létat. Chlapec Frixos a děvče Hellé sedli beranu na záda a drželi se jeho rouna. Ale Hellé se nedržela dost pevně a spadla do moře. Na její památku byla ona část moře od té doby nazývána Hellespont (Hellino moře, dnešní Dardanely).
Frixos šťastně dolétl až do Kolchidy a byl tamním králem přijat velmi přátelsky. Berana pak obětoval Diovi a zlaté rouno dal z vděčnosti kolchidskému králi. Král si vzácného daru velmi vážil a bál se, aby mu jej nikdo nevzal. Schoval jej proto do posvátné jeskyně hlídané drakem, který nikdy nespal. Přesto však přijel do Kolchidy později hrdina Iásón se svými druhy na lodi Argo a rouno odvezl do Řecka.
Velryba
Velryba je jedno z nejstarších souhvězdí. Je součástí báje o Perseovi a Andromedě. Původně to byla mořská obluda, která měla zahubit Andromedu připoutanou ke skále nad mořem. Při pohledu na hlavu Medusy, kterou jí ukázal Perseus, obluda zkameněla. Jako doklad Perseovy statečnosti dostala se na oblohu.
Trojúhelník
Toto souhvězdí patří k původním osmačtyřiceti, která se dochovala z dob starého Řecka. Je to malé souhvězdí jihovýchodně od Andromedy a severně od Berana. Jeho tři jasnější hvězdy mají tvar velkého písmene delta. Proto mu Řekové říkali Deltodon.
Koníček
Proslavený nebeský oř Pegas prý měl mladšího bratra, hříbátko zvané Celeris. Bůh obchodu Hermes je věnoval jednomu z blíženců, Kastorovi, který se rád a s úspěchem věnoval krocení koní. Další osudy koníčka už nejsou známy, a tak se na něj alespoň můžeme dívat na obloze.
Zimní souhvězdí
Orion
Stará báje vypráví o Orionovi - statném a sličném lovci -, jehož otcem byl Poseidon, vládce všech vod. Jeho matka byla náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy, a proto měl Orion v Artemidě mocnou ochránkyni. Od svého otce dostal do vínku schopnost pohybovat se i v nejhlubším moři; to ho však vedlo k všelijakým neplechám. Tak třeba pronásledoval sličné nymfy Plejády tak dlouho, až uprosil Dia, aby jej raději proměnil v nějaká zvířata. Zeus jim vyhověl a proměnil je v holuby a později ve skupinu hvězd na obloze, dodnes nazývanou Plejády. Jindy zase Orion svým chvástáním urazil bohyni Héru, a ta jej za trest dala bodnout obrovským štírem. Orion sice zemřel, ale na přímluvu Artemidy byl i se svým psem Síriem přenesen na oblohu právě proti Štíru. Ti dva se dodnes nenávidí. Orion mizí za západním obzorem v době, kdy se na východě objevuje Štír.

Velký pes
Toto dávné souhvězdí představuje Lailapsa ležícího u nohou lovce Oriona. Už ve vykopávkách v Tróji našli archeologové kotouček ze slonoviny, na němž bylo toto zimní souhvězdí znázorněno v podobě psa. Pes Lailapsos byl dar bohyně lovu Artemidy a byl proslulý tím, že mu nic neuteklo. Král Amfitryón, nevlastní otec Héraklův, měl ve svém revíru tak chytrou lišku, že ji nikdo nemohl ulovit. Vzali proto při jednom lovu s sebou psa Lailapsa, který vždy všechno chytil, aby nepolapitelnou lišku ulovil. Celý lov se však dostal do neřešitelné situace; bylo nutno poradit se s Diem. Nejvyšší pán nad osudy lidí i zvířat přenesl slavného psa a neméně slavnou lišku na oblohu, a bylo po problému. Od té doby Velký pes pozoruje jedním okem lovce Oriona a druhým zírá na blízkého zajíce. Lišku, pro všechny případy, umístil totiž prozíravý Zeus co nejdále, na opačnou stranu oblohy.
Býk
Podle řecké pověsti chtěl mocný Zeus unést Európu, krásnou dceru fénického krále. Aby ji oklamal, proměnil se ve sněhobílého býka a vmísil se do královských stád. Európa si mladého krotkého býčka brzy oblíbila. Jednou se na něho posadila, aby se trochu projela. Býk však opustil stádo, skočil do moře a plaval s Európou na hřbetě k ostrovu Krétě. Proto se také dostaly na oblohu jen hlava a plece Býka; ostatní bylo ponořeno do vln.
Název Evropa náleží našemu kontinentu a jednomu z měsíčků Jupiterových. V Býku jsou dvě samostatné skupiny hvězd (hvězdokupy) s mytickými názvy. Hyády byly dcery Atlasovy. Když jejich bratra roztrhal na lovu lev, tolik plakaly, že je Zeus z lítosti vzal k sobě na oblohu. Druhou hvězdokupou jsou Plejády. Původně to byly mořské nymfy, také dcery titána Atlase, které Zeus na jejich vlastní žádost proměnil v holubice.
Vozka
Vozka na zimní obloze je řecký král Erichthonios, syn chromého boha Hefaista. Vychovávala jej sama bohyně Athéna, a když dospěl, stal se aténským králem. Proslul tím, že jako první zapřáhl koně do vozu a stal se mistrem v ovládání spřežení. Vůz vynalezl jeko nezbytnost, neboť byl po svém otci chromý. Byl to ovšem záslužný čin, užitečný všemu lidstvu, a proto Zeus Erichthonia přenesl po jeho smrti na oblohu, kde ho můžeme jako Vozku vidět dodnes.
Rozhodnutím samého Dia se dostala na oblohu i Capella (Kozička). Je to koza, která svým mlékem kojila malého Dia na ostrově Krétě, kde ho jeho matka skrývala před všepožírajícím Chronosem. Zeus pak kozu z vděčnosti umístil na obloze, kde dodnes září jako nejjasnější hvězda Vozky. Jmenuje se Amaltea.
Pro plavce na Středozemním moři nebyly Kozička s kůzlátky oblíbenými hvězdami. Jejich východ v prvních říjnových dnech byl předzvěstí bouřlivého období a znamenal ukončení plavby po Středozemním moři.
Blíženci
Blíženci (Kastor a Pollux) byli synové Dia a spartské královny Ledy. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Kastor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní, Pollux byl zase znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby argonautů do Kolchidy pro rouno. Za této plavby po Černém moři vypukla jednou strašlivá vichřice. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti jednoho z nich ani druhý nechtěl žít. Proto Zeus je proměnil v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je tak navěky zářit vedle sebe na obloze.
Malý pes
Je až k podivu, kolik pověstí vzniklo o souhvězdí Malého psa. Jedna z nich je o Artemidě a Aktaiónovi. Artemis byla řecká bohyně lovu. Jednou se za poledne vracela se svými nymfami do jeskyně v posvátném háji. K háji však také zabloudila družina prince Aktaióna se smečkou psů. Zatímco lovci odpočívali, vydal se princ do háje a přiblížil se až k samé jeskyni. To byl ovšem veliký přečin, za který byl vzápětí potrestán. Rozhněvaná bohyně ho proměnila v statného jelena. Aktaión v zoufalství pobíhal po lese, kde ho vyslídili psi jeho vlastní družiny a uštvali ho k smrti. Lovci jen litovali, že se štvanice nezúčastnil i jejich pán, princ Aktaión. Jeden pes z jeho smečka se pak dostal na oblohu.
Jiná verze praví, že Malý pes je jedním z loveckých psů samotné bohyně Artemidy, nebo pes ze smečky Orionovy.
Perseus
Podle řecké legendy byl Perseus jedním ze synů boha Dia. Král jeho rodné země se obával, že ho Perseus zbaví trůnu, a proto mu uložil, aby přinesl hlavu Medusy. Doufal, že se tak Persea zbaví. Medusa bývala kdysi hezká dívka; že se však srovnávala krásou s bohyní Athénou, byla přeměněna v obludu se zvířecími tesáky a s hady místo vlasů. Byla tak ohyzdná, že vše živé při pohledu na ni zkamenělo. Proto Perseus na radu bohyně Athény nehleděl na ni přímo, nýbrž pozoroval ji ve svém lesklém štítě jako v zrcadle. Když Medusa usnula, uťal jí hlavu a schoval do mošny. Proto také bývá znázorňován s mečem, se štítem a s hlavou Medusy v ruce.
Perseus vykonal ještě mnoho dalších hrdinských činů. Na své pouti se dostal až na nejzápadnější kraj světa, kde bylo království Atlantovo. Atlas se Persea bál a chtěl ho ze své země vyhnat. Ale Perseus mu ukázal hlavu Medusy a Atlas zkameněl. Jeho vlasy a vousy se změnily v lesy, jeho kosti ve skály a ramena ve skalní útesy. Dodnes se vypíná jako pohoří v severní Africe.
Jiným hrdinským činem Perseovým bylo osvobození Etiopie od mořské obludy a zachránění princezny Andromedy, která se pak stala jeho manželkou. A dodnes můžeme hledat jeho podobu na podzimní obloze poblíž Andromedy.
Eridanus
Je to dlouhé souhvězdí, které se vine klikatě jako řeka od hvězdy Rigel v Orionu na jih. U nás je viditelná pouze jeho severní část. Egypťané viděli v tomto souhvězdí obraz svého posvátného Nilu.
Eridanus byla patrně řeka Pád v severní Itálii. Zmiňuje se o ní báje o Faethónovi, který si kdysi vypůjčil od svého otce, boha Slunce Hélia, jeho sluneční vůz. Při jízdě po obloze se však koně polekali obrovského štíra a zděšený Faethón pustil otěže z ruky. Neřízené spřežení pobíhalo zmateně po obloze a žár, který z ohnivého vozu sálal, spálil Zemi a vše živé s ní. Zeus chtěl Zemi zachránit a srazil Faethóna bleskem ze slunečního vozu dolů. Nešťastný Faethón letěl vesmírem jako padající hvězda a utonul ve vodách Eridanu. Jeho sestry Heliady naříkaly nad bratrovým krutým osudem. Byly proto proměněny v truchlící topoly po obou stranách řeky.
Jiná verze vypráví, že po Eridanu kdysi plula bájná loď Argo na své pouti za zlatým rounem.
Zajíc
Lovec Orion prý s oblibou lovil zajíce. Proto je zajíc i na obloze u jeho nohou a před Velkým psem.  Egypťané viděli v tomto souhvězdí člun hlavního boha Osirise a náš Orion byl pro ně samým Osirisem. Arabové viděli ve čtyřech nejjasnějších hvězdách tohoto souhvězdí "židli obrovu", tj. Orionovu. Kočovníci z vyprahlých pouští v nich pak spatřovali čtyři žíznivé velbloudy u nebeské řeky (tj. Mléčné dráhy).

Pro potřeby demonstrátorů Hvězdárny a planetária JP v Ostravě vypracoval Martin Vilášek.
Veškeré materiály lze přebírat jen se svolením autora.